wz

VLKAVA

 

NEOFICIÁLNÍ STRÁNKY

 

Armáda na Vlkavě,

... aneb co skrýval les nad Vlkavou ...

 

 

ZPĚT

 

 

Na hřebenu Svatojiřského polesí, cca 2 km od obce ve směru na Loučeň se nacházel 7. protiletadlový raketový oddíl (plro) protivzdušné obrany státu (PVOS) Vlkava, podřízený 41. protiletadlové raketové brigádě (plrb) Slaný - Drnov. Oddíl byl součástí systému protivzdušné obrany hlavního města Prahy.

 

Jeho historie začala roku 1960. Ve výzbroji oddílu byl nejdříve protiletadlový raketový komplex (PLRK) středního doletu typu SA-75M DVINA. V roce 1965 byl oddíl přezbrojen na PLRK modernějšího typu S-75M VOLCHOV (kód NATO SA-2 GUIDELINE), který byl postupně modernizován na variantu S-75M* a S-75M3.

 

Činnost 7. plro byla ukončena jeho zrušením na podzim roku 1994.

 

Celý oddíl byl podle tehdejší koncepce budování základen pro oddíly PVOS typu S-75M rozdělen na tři části:

 

Objekt "A"

Bytové domy pro důstojníky a jejich rodiny, postavené na konci obce Vlkava při cestě k útvaru.

 

Objekt "B"

Týlové zabezpečení, ubytovací monoblok, kuchyně, kotelna, mírové kanceláře, trafostanice a autopark. Objekt "B" byl chráněn dvěmi ploty - plot z ostnatého drátu a průhledný drátěný plot. V prostorách autoparku byly kromě automobilní techniky garážovány i přepravníky raket PR-11B, čtyři ostré rakety  a 30 mm PLDvK vz. 53, jimiž byl útvar vyzbrojen k zajištění obrany proti nízkoletícím cílům do 1000 m výšky a ochrany v čase svinování a rozvinování protiletadlového raketového komplexu. Dvojkanóny rovněž sloužily k odrážení nenadálých leteckých a tankových přepadů přesunujících se kolon oddílu (příslušníci oddílu byli též standardně vyzbrojeni ručními raketami se samonaváděcí hlavicí STRELA). V dalších halách byla skladována zásoba protiletadlových raketových řízených střel (PLŘS).

 

Objekt "C"

Vlastní bojové palebné postavení (podpovrchové, částečně zodolněné velitelské stanoviště, postavení techniky radiotechnické baterie, palebné baterie a velitelské čety).

 

Objekt byl chráněn pěti ploty -  plot z ostnatého drátu, průhledný drátěný plot, elektrický plot, ochranný plot z ostnatého drátu a 3 metrový neprůhledný betonový plot. Strážní hlídka se pohybovala v pět metrů širokém koridoru mezi ochranným plotem z ostnatého drátu a 3 m betonovým plotem. V betonové neprůhledné stěně byly mezi panely v rozestupech ponechány úzké průzory pro sledování blízkého okolí objektu "C". Strážní koridor po obvodu oplocení tvořilo 7 rovných úseků, na každém lomu v trase dvoučlenné strážní hlídky bylo instalováno kontrolní tlačítko, signalizující dozorčímu na strážnici přítomnost hlídky v konkrétním úseku. Ještě před oplocením stála strážnice s trafostanicí, napájející el. plot, opodál mezi pletivovým a elektrickým plotem byl zbudován ženijní úkryt typu ÚO-1 pro strážní hlídku, starší konstrukce. Uvnitř byla též skladována pěchotní munice. Za strážním stanovištěm následovala brána přes pletivový a betonový plot, za nímž se nachází bojové palebné postavení.

 

Mimo vlastní oplocení objektu "C" byl umístěn také přehledový radiolokátor P-12 z důvodu vhodného vyvýšeného terénu a zachování potřebné ochranné vzdálenosti od odpalovacích zařízení a naváděcího radiolokátoru SNR-75.

 

Maketa přehledového radiolokátoru P-12, snižující pravděpodobnost zničení vlastního P-12 v případě leteckého útoku z malých výšek, byla vystavěna opodál.

 

Nedaleko přehledového radiolokátoru byla umístěna kabina a anténa radioreléové stanice 5Ja63 "Cykloida", sloužící k zajištění komunikace s nadřízeným velitelstvím prostřednictvím automatizovaného systému velení ASURK-1, který byl od roku 1978 nahrazen modernějším systémem VEKTOR, a ten byl od roku 1985 nahrazen systémem SENĚŽ.

 

Organizační složení oddílu:

              - velení a štáb,

              - radiotechnická baterie,

              - palebná baterie,

              - velitelská četa.

 

Umístění techniky v objektu "C".

 

Ústředním objektem oddílu v objektu "C" bylo centrálně umístěné částečně zodolněné podpovrchové velitelské stanoviště. Zde působila radiotechnická baterie oddílu. V prvních čtyřech kójích byly umístěny 3 elektrocentrály EDS-100 (100 kW) a rrozvodná kabina RV. V dalších dvou byla kabinu AV (výpočet souřadnic, řízení PLŘS) a řídící kabina UV (systém důstojníka navedení a operátorů sledování cíle, pracoviště velitele ). Za kabinami AV a UV je objekt VS poněkud protažen, z kabin bylo možno vstoupit přímo do místností velitelského stanoviště. V zadní části objektu se nacházel pěchotní (nouzový) východ na povrch a vstupní chodbička do pohotovostního úkrytu proti účinkům ZHN. Úkryt je rámový, typu ÚŽ-6, s přímou přístupovou chodbičkou hrazenou protitlakovými a dvěmi protiplynovými dvířky, úkrytová místnost je vybavena fitroventilací, suchým WC a několika pryčnami.

 

Vedle sjezdů do kójí velitelského stanoviště stojí v doběhové vzdálenosti budova pro odpočinek hotovostní směny, tak zvaná "zkrácená".

 

Na prostranství nad velitelským stanovištěm stála vysoká, přibližně dvanáctimetrová konstrukce montovaná z ocelových profilů, k níž od východu směřovala 30 metrů dlouhá rampa. Zde, na nejvyšším místě v areálu, byla umístěna kabina PV (anténní systém, přijímače a vysílače sledovacího systému).

 

 

Šest odpalovacích ramp SM-90 protiletadlových řízených střel bylo umístěno v kruhu okolo velitelského stanoviště. Jejich postavení je tvořeno panely zpevněným a pod povrch zahloubeným prostranstvím, které je navíc obehnáno cca 1,5 metru vysokým zemním valem. Celá plocha je napříč průjezdná pro zajištění snadného nabíjení ramp raketami z přepravníku PR-11B (časový limit pro nabití činil 2 minuty). Ve valu každého postavení byl umístěn  malý chráněný výklenek z ženijních rámů,  který by sloužil jako ochrana obsluh palebné baterie v době odpálení raket.

 

 

Oddíl byl vyzbrojen protiletadlovými řízenými střelami typu 20DP, 20DSU a 5Я23 (dolet 43 km / dostup 30 km). Palebná baterie měla k dispozici 6 raket trvale nabitých na odpalovacích rampách (5 ostrých ve stálé pohotovosti a 1 cvičná raketa ve výcvikovém režimu), další 3 kusy byly připraveny na přepravnících PR-11B k okamžitému nabití (tyto 3 přepravníky stály maskovány pod třemi přístřešky podél okružní komunikace, v jejich blízkosti byl vždy také úkryt proti ZHN pro obsluhu). Zbylé 4 rakety byly umístěny v garážích autoparku v objektu "B".

 

 

Protivzdušná obrana státu jakožto elitní, velmi účinná a nákladná zbraň, vždy podléhala nejpřísnějšímu střežení. Už od počátku zavádění raketové výzbroje do ČSLA byly úzkostlivě utajovány všechny skutečnosti související s protiletadlovými raketovými oddíly, byla kamuflována jejich přítomnost v místě posádek a užívány smyšlené názvy a krycí účely objektů. 7.plro Vlkava byl označován jako 23. radiotechnická hláska.

 

 

Reálné fotografie techniky a obsluh z doby existence oddílu.

 

 

Více o vývoji a technických datech komplexu S-75M VOLCHOV najdete zde.

 

Více o 7. plro Vlkava si můžete přečíst  zde  nebo  zde.

 

Video z bývalého velitelského bunkru PVOS ve Slaném - Drnově uzavřeném v roce1993:

 

1.část

 

2.část

 

3.část

 

 

ZPĚT