wz

VLKAVA

 

NEOFICIÁLNÍ STRÁNKY

 

Vlkavská úzkorozchodná řepařská železnice

 

 

ZPĚT

 

 

S rozvojem pěstování cukrové řepy byla spojena i výstavba cukrovarů. Jeden z nich byl postaven i na Vlkavě. V době kravských potahů byl velkým problémem svoz řepy od jednotlivých pěstitelů. Proto majitelé cukrovaru nechali vystavět poměrně rozsáhlou síť úzkokolejné železnice, která výrazně přispěla nejen k vlastnímu svozu řepy, ale i dalšímu rozšiřování osetých ploch.

 

Železniční trať měla rozchod 760 mm. Vysokostěnné dvounápravové vozy s dřevěným rámem na němž byl uložen dřevěný koš byly taženy parními lokomotivami.

 

Na konečném projektu i výstavbě vlkavské malodráhy se podíleli vedle pražské Velflíkovi projekční a stavební firmy i zkušební místní stavitelé Hübner z Dobrovice a Cibulka z Loučeně.

 

Přípravné práce na stavbě malodráhy byly zahájeny začátkem roku 1899. Kolejnice, výhybky a nákladní vozy byly objednány v Budapešti, dvě malé parní lokomotivy byly dodána z rakouského Lince. Lokomotivy byly pojmenovány "Vlkava" a "Ronov".

 

Depa a výtopny byly vybudovány ve vlkavském cukrovaru a ve Studečkách. Výhybna s domkem traťmistra v lese pod Patřínem zajišťovala rozdělení obou větví trati.

 

Do léta roku 1899 bylo těleso trati za pomocí parní mechanizace dokončeno a následně položeny kolejnice. Na trati se nacházely dva dřevěné mosty, postupně nahrazené mosty ocelovými a zděnými.

 

Již v srpnu roku 1899 byl na trati zahájen zkušební provoz, koncem září byla zkolaudována pro nákladní provoz s rychlostí do 20 km/hod. Slavnostní zahájení provozu se konalo počátkem října na nádvoří vlkavského cukrovaru. Účastnil se ho osobně princ Alexandr Thurn-Taxis, vedení a zaměstnanci cukrovaru, úředníci velkostatku a mnoho vzácných hostů. Do provozu byly připraveny obě malé parní lokomotivy "Vlkava" a "Ronov", velká vlečková parní lokomotiva "Princ Alexander" a 70 řepných vozů.

 

Celá trať měřila 17 km. Hlavní větev z Vlkavy do Ronova měřila 12 km a byla na ní vybudována dvě nákladiště s mostními váhami pro dodavatele z Patřína a Krchleb a z Jíkve. Na konečné v areálu v Ronově bylo velké nákladiště s vodojemem. Vedlejší větev měřila 5 km vedla pod Patřínem přes nákladiště pro Loučeň do koncové výtopny s nákladištěm u dvora Studečky.

 

 V roce 1908 proběhla celková rekonstrukce vlkavského cukrovaru se současným rozšířením kolejiště malodráhy v cukrovaru a výtopny ve Studečkách.

 

V létě roku 1922 byla zahájena stavba další části vedlejší větve v úseku Studečky - Mcely - Sovenice - Mečíř v délce 6 km současně s výstavbou druhého nákladiště v Ronově. Do podzimu roku 1922 byl zprovozněn úsek nové trati Studečky-Mcely. Celý nový úsek do Mečíře byl dokončen v roce 1923. S prodloužením trati stoupl i počet nákladních vozů na 107. Provoz na trati zajišťovaly tři parní lokomotivy. K provádění kontrol a oprav trati již byla používána benzínová plošinová drezína.

 

 

Trasa vlkavské řepařské dráhy zobrazená na Vilímkově mapě okresního hejtmanství Poděbradského z roku 1908.

 

 

 

Reprodukce mapy vlkavské řepařské dráhy z roku 1927.

 

 

Z mapy Vlkavské dráhy je patrno, že železnice vedla z Vlkavy směrem na východ, po překonání lesního masivu pod lesním rybníkem Jivák (dříve jménem Jívový) k Jizbicím. U Jizbic se dělila na dvě větve - horní šla směrem Loučeň, Studce, Mcely, Sovenice do Mečíře, dolní větev potom přes Patřín do Oskořínka.

 

 

Trasa vlkavské řepařeké dráhy pro lepší orientaci přenesená do současné mapy.

 

 

 

 Obrázky provozu na vlkavské řepařské úzkokolejné železnici.

 

Lokomotiva Ronov v čele čtyřnápravových vozů první a druhé série firmy Orenstein & Koppel před odjezdem z Jíkve, rok 1922.

V době nadměrné úrody řepy se v nákladištích a na dalších vhodných místech podél trati zřizovaly pomocné skládky.

V cukrovaru se nouzová skládka zaplňovala od zadního okraje prostranství, a to tak že se provizorní kolej překládala stále blíže ke kolejišti a kanálům.

Při odběru řepy se postupovalo opačným způsobem.

Na svou dobu elegantní a dokonale konstrukčně řešená lokomotiva Vlkava v kontrastu s primitivním nářadím, kterým rolníci nakládali řepu do vozů.

Chvíle čekání na odbočce u Filků, lokomotiva Vlkava s posádkou.

 

 

 

 

O množství malých cukrovarů a rozmachu využívání železničních úzkorozchodných řepařských tratí v našem okolí svědčí mapka s vyobrazením nymburských drah s normálním rozchodem a s vyobrazením zrušených cukrovarských úzkorozchodek:

 

- Vlkava - rozchod 760 mm

 

- Dymokury - rozchod 600 mm

 

- Kopidlno - rozchod 760 mm

 

- Křinec - rozchod 600 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Replika řepařského vozu z železničního muzea Lužná u Rakovníka, používaného na dymokurské cukrovarské úzkorozchodné dráze.

 

ZPĚT