wz

VLKAVA

 

NEOFICIÁLNÍ STRÁNKY

 

CUKROVARNICKÉ VLEČKY

 

 

ZPĚT

 

 

Zdroj: PŘÍLOHA DVOJMAGAZÍNU GRAND EXPRES A ČD PRO VÁS /srpen 2007/

 

 

Po stopách cukrovarnických vleček - 12 zastávek s cukrovarnickou historií v Pojizeří - úzkokolejné řepařky

 

 

   V těsném sousedství řepařské oblasti dolního Pojizeří nechal majitel loučeňského, dobrovického a vlkavského panství, vlastník tisíců hektarů polí, lesů a rybníků, držitel mnoha mlýnů, cukrovarů a pivovarů, jedna z nejvlivnějších osobností druhé poloviny 19. století, Hugo Maxmilián kníže Thurn-Taxis, vystavět v obci Vlkava roku 1871 nový cukrovar. Bylo to přesně rok po otevření dráhy Nymburk - Mladá Boleslav. Taxis dovedl všestranně využívat všech technických vymožeností doby, a tak byl nový závod ihned na tuto trať napojen vlečkou.

 

    Cukrovar ve Vlkavě se velmi úspěšně rozvíjel a brzy se stal nejvýkonnějším v zemi. Jeho varnu bylo třeba sytit potřebnou řepou. Ta z okolí již nepostačovala, a proto bylo nutné pomýšlet na spádové oblasti a vhodnou dopravu.

 

    V té době jednoznačně nejvýhodnější byla úzkorozchodná drážka. Projekt původní dráhy vedoucí z cukrovaru ve Vlkavě přes Jizbice do Loučeně s odbočkou do Patřína byl zadán firmě Orenstein & Koppel. Ta zvolila rozchod 760 mm a celou stavbu provedla velmi precizně a předimenzovaně. Paty náspů a zářezů byly zpevněny kvádry, odvodňovací příkopy místy dlážděné, propustky a mosty betonové či zděné z kvádrů, koleje položené ve štěrku. To vše tehdejší normy pro podobné dráhy nepožadovaly a svědčí to o solidnosti provedené práce. Průměrné stoupání bylo 16 ‰, přesto zde bylo několik obávaných "houpaček" se stoupáním až 22‰. Trať byla osazena skloníky, hektometrovníky i pískacími kolíky, tzv. pískáčky.

 

    Pro provoz byly dodány firmou Krauss v Linci dvě třínápravové lokomotivy označené jmény VLKAVA a RONOV (výr.č. 4139 a 4140/1899). Ty byly určeny pro traťovou službu. Na posunu jim vypomáhala ještě jedna třínápravová lokomotivy se jménem STUDCE, vyrobená firmou O&K (výr.č. 1284/1904), koupená v roce 1913, a jedna malá dvounápravová, pocházející z období výstavby dráhy a od téhož výrobce.

 

    Pro svoz řepy bylo k dispozici 130 čtyřosých vozů většinou rovněž od firmy O&K a více než 200 vozů s výklopnými bočnicemi od firmy Káš a Wernwr, dále pak několik dalších vagonků vlastní konstrukce pro různé účely.

 

    Kromě cukrovaru, kde bylo sídlo vedoucího provozu, měla drážka další dopravny v Ronově a Studci a mnoho nákladišť.

 

    Celá síť se pochopitelně postupně rozrůstala. Bylo potřeba stále více řepy a úzký pás kolejí "Vlkavky" zamířil do revíru nedalekého cukrovaru Ronov. Tento zastaralý, téměř manufakturní provoz nemohl vlkavskému cukrovaru konkurovat a pro Taxise nabyl problém získat jej do svého nájmu. Ihned na to prodloužil drážku do Studců na severu a Ronova-Oskořínku na jihu, cukrovar v Ronově zrušil a získal tím další řepné oblasti, na které si brousily zuby konkurenční podniky, hlavně pak cukrovar v Nymburce.

 

    Prodloužením severní větve ze Studců do Mečíře v roce 1922 vzrostla celková délka vlkavské řepařky téměř na 23 km a dosáhla do těsného sousedství Křince, tedy rajonu rožďalovického cukrovaru a jeho řepařské úzkokolejky.

 

    V době největšího rozkvětu bylo na Vlkavce zaměstnáno v kampani 13 lidí v lokomotivní a dílenské službě, 12 lidí vlakového personálu, 6 na údržbu tratě a 4 výhybkáři.

 

    Počátkem zániku vlkavské drážky byl neobjasněný výbuch a následný požár cukrovaru dne 10. března 1945. Společně s cukrovarem lehla popelem také velká část vozidel. Podnik už obnoven nebyl a celá drážka pozbyla významu. Několik let se ještě využívala ke svozu cukrovky, která se ve Vlkavě překládala na vozy státní dráhy, ale v průběhu 50. let dvacátého století byl provoz definitivně zastaven, zbylá vozidla rozprodána a trať nejzápadněji položené řepařky následně snesena.

 

 

Lokomotiva Ronov vlkavské řepařské úzkokolejky s nákladem řepných řízků

 

ZPĚT