wz

VLKAVA

 

NEOFICIÁLNÍ STRÁNKY

 

 

Požár cukrovaru Vlkava dne 10. 3. 1945

 

 

ZPĚT

 

 

V tomto období (od února do června 1945) jsem byl ve vlkavském cukrovaru zaměstnán jako brigádník – student, neboť mladoboleslavská průmyslová škola byla v 1. pololetí roku 1945 nacisty uzavřena. V cukrovaru jsem pracoval jako pomocník strojvedoucího cukrovarnické vlečky p. Jouzy, takže zážitky z požáru a výbuchu jsem bezprostředně prožíval, a to i díky tomu, že stanoviště depa a železniční dílny bylo mimo dosah shořelých budov cukrovaru a omezeně fungovalo i nadále.

 

Lze předpokládat, že oficielní prošetření tohoto požáru buď vůbec neexistovalo, nebo nebylo na veřejnost vydáno.

 

Bydlel jsem s rodiči cca 1,5 km od cukrovaru a osudnou sobotu 10. 3. 1945 odpoledne jsem byl doma a celou tu atmosféru v blízkosti požářiště jsem prožil. O vzniku této mimořádné události se mluvilo (hlavně neveřejně) mnoho měsíců.

 

 

 

1. alternativa požáru:

 

V uvedenou sobotu cca kolem 15té hodiny odpoledne projížděl železniční stanicí Vlkava rychlovlak od Nymburka směrem na Mladou Boleslav a Severní Čechy. Rychlovlak před výhybkami na okraji nádraží zřetelně zpomalil a přes poměrně dlouhé nádraží pak parní lokomotiva hned za výhybkami znatelně přidala na rychlosti, a tím z komína chrlila větší množství jisker a drobných hořících zbytků spalovaného uhlí. V tu dobu stály na vedlejší odstavné koleji uzavřené nákladní vagony plné vojenské munice.

 

Tenkrát se vžila domněnka, že větracími okénky u nákladních vagonů se dovnitř dostaly jiskry s drobnými žhavými zbytky spalovaného uhlí, a ve vnitřním prostoru vagonu zapálily střelný prach, který ve většině vagonů byl prý uskladněn v látkových obalech a uložen v dřevěných bednách. V menšině dalších vagonů prý byla i jiná munice a i tak zvané „pancéřové pěstě“.

 

Rychlovlak, který nádraží projel bez zastávky, byl již mimo nádraží, když v nákladním vagonu začal hořet střelný prach a následně nastala série výbuchů, které rozmetaly již hořící střelný prach po nejbližším okolí, a to hlavně na střechy budov těsně sousedícího cukrovaru. Střechy byly zřejmě z hořlavých materiálů, a tak během několika minut byla požárem zachvácena většina hlavních budov cukrovaru. I přes příjezdy hasičských sborů bylo nemožné z bezprostřední blízkosti něco hasit, neboť se nevědělo,  jaká munice ve vagonech ještě  zůstává. Proto se hasičskými stříkačkami jen ochlazovaly sousední budovy nádraží a i cukrovaru. Z velkého množství hořící a vybuchující munice sahaly plameny až do výšky 30ti metrů a oblohu tak zakryl v bezvětrném počasí hustý tmavý dým, takže kolem cca 16té hodiny se začalo na požářišti a v okolí (i na Vlkavě) pomalu šeřit jako už před večerem. Zmátlo to hlavně zvířata doma i venku. Naše slepice hned zalezly do kurníku, kde přespávaly. Když pak za necelé dvě hodiny mrak nad nádražím začal řídnout a ustupovat a vrátilo se denní světlo, tak slepice už z kurníku nevylezly, třebaže zmatený kohout kokrhal, jako kdyby bylo 5 hodin každého rána.

 

 

2. alternativa požáru:

 

V tu dobu někteří občané (hlavně mezi čtyřma očima) předpokládali, že zapálení a požár vagonů s municí provedli čeští partyzáni, snad z oblasti Jabkenických lesů, odkud prováděli výpady proti nacistům. Ve prospěch těchto neověřených názorů se používalo i to, že založení požáru bylo úmyslně připraveno na sobotní odpoledne, kdy lidé už nepracovali a byli doma, takže v místě požáru nebylo zraněných ani ztrát na životech. Dále někteří bývalí zaměstnanci cukrovaru a nádraží z vlastní praxe tvrdili, že střelný prach a další munice se převážely a na nádraží překládaly v dobře zabezpečených obalech, takže jejich zapálení jiskrou z lokomotivy bylo málo pravděpodobné.

 

Jelikož se blížil konec 2. světové války a porážka nacistů, tak okupanti v této chaotické době už neměli čas na důkladné prošetření a závěry z této mimořádné události. Blízcí obyvatelé tak byli ušetřeni hrozných perzekucí, které nacisté v té době prováděli.

 

ZPĚT